Pomáháme lidem k lepšímu bydlení

Práci finančního poradce jsem začal dělat poměrně brzo a začal jsem jí dělat z důvodu, že se mi líbila myšlenka pomáhat lidem a zároveň si vydělat. Postupem času se na tento prvotní plán začaly nabalovat další a další důvody. Určitě všichni znáte příběhy mladých namotivovaných kluků, co skálopevně věří slovům svých nadřízených. Bohužel až po dvou letech aktivní práce jsem pochopil, že mému prvotnímu plánu se začínám vzdalovat a honím se jako pes za ocasem. Byl jsem znechucen světem financí a myslel jsem si, že všichni hledí jen na své potřeby a lidi jsou pro ně jen pomeranč. Chtěl jsem utéct pryč a vzdát se cesty podnikání ve financích. Ale stalo se něco velice zajímavého.

Jednoho krásného dne jsem neskutečnou souhrou náhod potkal Lenku, svou budoucí oblastní ředitelku z RSTS, která se mě jednoduše zeptala, jestli to není škoda. Jestli není škoda vše zahodit, když už jsem v této práci zaběhlý. Díky bohu měla pravdu. Dala mi zajímavou pracovní nabídku a já ji po týdnu přemýšlení přijal (měl jsem ještě další nabídky, ale žádná nebyla tak zajímavá jako od RSTS).

Konečně jsem našel firmu, ve které je člověk opravdu svým pánem a je na něm, co dokáže. Chvilku mi trvalo, než jsem se vše naučil, ale naučit se dá snad opravdu vše. Pokud víte, proč tuhle práci chcete dělat, máte možnosti, cíl a mentora, tak jediný možný faktor neúspěchu jste pouze vy sami. Každý něco chce, ale málo kdo si za tím opravdu jde. Co se mně a mému týmu povedlo za 20 měsíců, je až neuvěřitelné. Jsem strašně rád za tuhle cestu, protože postupem času jsem si uvědomil, že i cesta může být cíl. Jen si musíme užívat života a vážit si maličkostí. Kdybych to tehdy vzdal, tak dnes nejspíš nejsem samostatný, nemohl bych motivovat lidi, nemohl bych předávat zkušenosti, nemohl bych vzít celou svoji rodinu na dovolenou a dvaadvacáté narozeniny bych asi neoslavil u moře.

Co bych doporučil nováčkům?

Chceš? Tak věř a běž. V našem životě neovlivníme, co se děje kolem nás, ale vždy můžeme ovlivnit naší reakci na danou situaci. V podstatě můžeme 100% ovlivnit sami sebe a nikoho jiného k úspěchu nepotřebujeme. Dokud svému cíli věříte vy sami, tak máte naději na úspěch. Vzdát to můžete vždycky. Začátky podnikání nejsou jednoduché, tak se nebojte říct si o radu a nebojte se neúspěchů. Po čase se na vlastní pády budete možná i těšit, protože se vždy nejvíce naučíte a posunete sami sebe zase na jiný level. Pády jsou pouze cestou k úspěchu. Vše je možné.

Na začátku profesní dráhy jsem se 3 roky věnovala práci ve školství, do doby, než se mi narodila dcera. Po mateřské přišla otázka „Co dál?“ Vrátit se zpět do školních lavic, s vidinou 2 měsíčních prázdnin ale nevelkou mzdou, nebo se vrhnout na něco zcela jiného? Vybrala jsem si druhou variantu. Nastoupila jsem jako zaměstnanec do pojišťovny na pozici obchodní referentka.

V obchodní službě jsem se našla. Bavil mě každodenní kontakt s lidmi, využila jsem své komunikativnosti, pozitivnosti, empatie a schopnosti najít řešení. Těšilo mě, že se za mnou klienti s důvěrou začali vracet a doporučovali mě. To bylo pro mě nejlepším oceněním. Práce pro mne byla koníčkem a brzy se dostavily i výsledky a ocenění.

Po 12 letech jsem ale měla pocit, že bych se chtěla posunout dál. Absolvovala jsem výběrové řízení na pozici školitelka/ inspektorka pojištění majetku. Práce pro mne byla novou výzvou. Přinesla mi spoustu nových informací, zkušeností, rozvoj prezentačních dovedností, každopádně jsem na sobě musela zapracovat. Nadchlo mě to! Vždy jsem se řídila mottem, kdo chce zapalovat, musí nejprve sám hořet, a tak jsem i k této pozici přistupovala. Měla jsem a doposud mám štěstí také na lidi okolo sebe, za což děkuji…

Život ale přináší změny, které někdy nemůžeme ovlivnit. Díky úsporným opatřením se zvažovala i redukce školicích pracovníků. Týkalo se to v té době i mě. Jsem ráda za den, kdy jsem dostala nabídku od své nynější kolegyně, oblastní ředitelky z HK, zda se nechci zúčastnit výběrového řízení na pozici oblastní ředitelky v RSTS.

Po několika kolech výběrového řízení jsem na podzim roku 2012 převzala oblast Pardubice, která v té době čítala cca 9 aktivních obchodníků se zažitým způsobem fungování. Jak dál? Na co se zaměřit? Díky podpoře RSTS jsem měla možnost využít služeb kouče a prošla jsem si manažerským vzděláváním. Dalo mi to hodně.

Řídím se intuicí a jsem přesvědčena, že lidé musí především sami chtít, jen příkazy nefungují. Důležité je se do práce těšit a ideální je, pokud se práce stane koníčkem. Snažím se fungovat se svým týmem na přátelské bázi, jsem jim oporou, nicméně mám ráda, když všichni dodržují naše společné dohody. Vidím-li snahu, ráda pomůžu a společně najdeme řešení.

Přeji si být dobrá ve svém oboru a raduji se z úspěchu mého týmu. Jsou báječní! V tuto chvíli nás je celkem 25, což mluví samo za sebe. Potkáváme se i ve volném čase, děláme společné výlety. Jsem pyšná na svůj tým, ale vím, že se stále máme všichni co učit.

Toto vše by nešlo bez podpory RSTS. Ta je nadstandardní, navíc s možností bohatého vzdělávání pro každého, kdo chce a má zájem. Jsme moderní společností, jdeme s dobou a máme klientům rozhodně co nabídnout. IČO mi dává svobodu v plánování volného času. Zajít v pátek dopoledne na tenis není problém s tím, že si práci naplánuji podle sebe. A výdělek? Zcela odpovídá mým aktivitám… pokud ctím, že týden má 5 pracovních dní, pak i příjem tomuto odpovídá a je motivující.

Neměnila bych. RSTS je dobrou volbou.

Jako studentka vysoké školy jsem si chtěla ke studiu něco přivydělat. Jelikož jsem časově s ohledem na studium zaneprázdněna, bylo těžké si najít vyhovující práci, která by se dala skloubit se školou. Většinou mi brigády zabraly celý víkend, nebo celé odpoledne a večer, proto jsem neměla čas ani na školu, ani na kamarády, prakticky jsem neměla čas vůbec na nic, což bylo náročné jak psychicky, tak fyzicky.

Jako studenta vysoké školy mě na konci prvního ročníku oslovila RSTS s pracovní nabídkou. Jelikož studuji vysokou školu ekonomickou a finance mě zajímají, nechtěla jsem si tuto nabídku nechat uniknout. Neměla jsem co ztratit a především jsem mohla využít veškeré své nabyté znalosti ze školy v praxi, přiučit se novým věcem, slušně si vydělat a to nejlepší nakonec - měla jsem zde možnost skloubit školu s prací, se svým volným časem a konečně si užít volné víkendy!

Nyní pracuji a chodím do školy od pondělí do čtvrtka, ve svém volném čase si čtu, cestuji nebo se jen scházím s přáteli. Výši příjmu si určuji pouze já sama a nejsem nijak omezována. Naučila jsem se efektivně nakládat se svým volným časem tak, abych byla vždy jak ve fyzické, tak i psychické pohodě.

Začátky nejsou nikdy jednoduché, ale to nejdůležitější je vytrvat. Než jsem se dostala na vysokou školu, taky jsem nejdřív musela dokončit základní školu, potom střední a až nakonec se stát studentem vysoké školy, a takto to funguje i v práci a v životě. Nemůžete jít na vysokou, aniž byste neuměli číst a psát. Podle mě nejsou důležité ani tak znalosti jako vytrvalost a chuť porozumět věcem, které chcete dělat. Učíme se celý život, ale abychom byli nejlepší, musíme vytrvat v tom, v co věříme, co nás baví a co máme rádi.